Římskokatolická farnost Roztoky

Dávná vzpomínka na kardinála Berana

Na jaře roku 1964 jsem díky zprostředkování pana faráře Sury navštívil pražského arcibiskupa Josefa Berana v jeho internačním domově v Mukařově (okres Praha-východ), kde pobýval u řeholních sester. Bylo to někdy kolem Velikonoc a bylo krásné jasní počasí, takže jsme se sešli na zahradě. Pan arcibiskup Beran souhlasil s tím, abych si ho, coby student fotografie na Grafické škole, vyfotografoval. No, popravdě, moc jsem řemeslo ještě neovládal a ještě k tomu to ostré jarní slunce, takže výsledek není zdaleka optimální. Pan arcibiskup posléze výsledek mého snažení okomentoval s vlídnou kritičností, když jakoby mimochodem pronesl: „no ano, to jsem byl zrovna po nemoci, že?“ … Ale i tak si tohoto snímku považuji – o to více, že při druhém našem setkání mi na zadní stranu fotografie pan arcibiskup napsal požehnání.

Teď, když se jeho fyzické ostatky vrací do vlasti – myslím, že duchem byl s námi stále – se zamýšlím nad tím, zda se vrací opět do stejné země, z níž nuceně odešel. Jak neuvěřitelně se náš život za půl století změnil a my s ním! Chci věřit, že ho přijmeme s úctou a porokou, jak jeho památce náleží, a bude pro nás příkladem i povzbuzením.

Stanislav Boloňský

• Zpět na stránku Repatriace J. Em. Josefa kardinála Berana, arcibiskupa pražského a primase českého

• Zpět na hlavní stranu