Římskokatolická farnost Roztoky
Arménie 2012
(Kliknutím na obrázek
zobrazíte větší verzi)
zobrazíte větší verzi)
... a tak se stalo, že jsme se s P. Petrem rozhodli odjet opět do Arménie. Rozhodli jsme se tak trochu na poslední chvíli. Navíc do toho přišla spousta věcí. Více se o tom zkouším zmínit v článečku „jak to vzniklo“, který píši na přelomu prvního a druhého dne. Snad se mi podaří dostávat se k internetu, abych Vás mohl občas poinformovat, co se děje. Snad na to budu mít i sílu a čas. Jen prosím o modlitby, aby vše bylo tak jak má, aby to vše bylo Hospodinovo dílo.
Předem se omlouvám za případné pravopisné chyby, stylistické nedokonalosti a možná i jakousi neuspořádanost. Chci se snažit psát pravidelně, ale nemohu Vám to zatím zaručit. Budu se snažit, jak jen to půjde :). A tak to prosím čtěte s pochopením a vedomim, že se nejedná o žádnou literaturu ani o slohovou práci. Zkrátka to je jen takový souhrn zážitků a pocitů.
Také prosím, budete-li mít nějaké dotazy či připomínky, prosím, neobávejte se a pošlete mi je na můj e-mail, který jistě znáte, případně jej najdete na našich stránkách v kontaktech. Pokusím se Vám zodpovědět, co budu vědět. Případně přetlumočím Otci Grigorovi. Budu rád, když budu vědět, že toto mé písemné snažení má pro Vás nějaký smysl.
Myslete na nás, prosím, v modlitbách.
Váš
Prokop (který se to vše snaží dát do písemné podoby)
a P. Petr M. Bubeníček
den 0
14.10.2011
Hospodine dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou
Po náročném a hluboce prožívaném víkendu, ve kterém se promítly události několika posledních dní, jsme opravdu s P. Petrem odjeli do Arménie. I když jsme si několikrát říkali, že bychom teď odjíždět neměli, že je před námi spousta práce v naší farnosti a že možná není ani vhodná doba, nakonec jsme přijali tuto výzvu nejen proto, že život i přes veškeré situace běží dál, ale především jako velkou výzvu Hospodina. Co je tou velkou výzvou? Co nás tu tentokrát čeká? Co do budoucna? To jsou některé z otázek, které před námi stojí a na které se budeme snažit na této cestě najít nové, čerstvé odpovědi. O naší dosavadní činnosti a projektech, které se již zdařily za přispění Vás všech - dobrých lidí, kteří podporujete myšlenku pomoci „od srdci k srdci“, jak to dozajista činili i první křesťané, se budu snažit během nynějších dní napsat samostatný článeček. Snad se na to najde nějaký čas. Každopádně díky Vám všem, kteří přispíváte na účet farnosti pod variabilním symbolem 111, vám, kteří plníte při mnohých příležitostech „žlutou krabici“ a především Vám všem, kteří jakkoliv a především modlitbou podporujete naše přátele z Arménie. Vězte, že oni se modlí za nás a jsou potěšeni, že křesťanská láska není jen nějaké obyčejné slovo, ale je to především skutek lásky k bližnímu, potažmo k Bohu samotnému. Je opravdu krásné vidět, že můžeme v jednotě oslavovat Boha, i když jsme každý jiný, každý jinde a každý máme své malé i velké starosti. Po bohoslužbách v Úněticích, Roztokách a Libčicích jsme si rychle dobalili poslední věci. V 18:30 nás (tedy mne – Prokopa a P. Petra) vezla Sr. Zdislava na letiště. Ve 21:40 nám letělo letadlo. Celní odbavení jsme zvládli vcelku v pohodě (i přes drobné náročnosti jako třeba podezřelá elektronická cigareta P. Petra v saku nebo můj zapomenutý zavírací nůž na dne příručního batohu. Hospodin se stará a tak jsme byli s pochopením personálu ruzyňského letiště Václava Havla úspěšně odbaveni. Teď pár naprosto nedůležitých informací. Na palubě jsem se setkal s pro mne velice nezvyklou věcí – kompletní personál letadla byli piloti a stevardi. Samí muži a žádná žena. Docela mne to překvapilo, vždy jsem byl přesvědčen že existuje pouze povolání „letuška“ nikoliv „letušák“ Tak nějak jsme se, ale během téměř čtyřhodinového letu nestihli vyspat – celou cestu jsme s P. Petrem propovídali.
Svatý Baroloměji, oroduj za nás!
Svatý Petře, oroduj za nás!
Svatý Prokope, oroduj za nás!
Svatá Kaliste I., oroduj za nás!
Den I.
15.10.2012
V Jerevanu jsme přistáli ve 3:30 místního času. Zde nás čekala obligátní procedura s pořizováním víza, hledání kufrů /není to jen jakási vlastnost českých organizací, že se věci neustále přestavují a upravují za účelem dokonalého zmatení člověka, který si myslí, že přichází do známého prostředí/ v přestavěné příletové hale Jerevanského letiště, výměna peněz a tak průchod různými kontrolními body. Vše jsme zvládli s naší anglicko-ruskou češtinou Na letišti nás už čekal Otec Grigor s Arciomem. Oba jistě už dobře znáte nejen z jejich návštěvy u nás, ale také z mých předchozích zápisků z cesty. Nasedli jsme do auta a vyrazili do Gyumri. Jsme opět ubytování u Otce Grigora doma a je to tu skvělé. Asi nejmilejší je vřelost s jakou nás zde přijímají. Otce Grigora však čeká ještě dalších pár náročných dní. Vyspal se asi dvě hodiny a ráno, po mši svaté opět vyjížděl do Tbilisi, aby přivezl nějaké lidi z Gruzie na nějaké setkání, o kterém se pokusím ještě zjistit pár dalších informací. Toto setkání má probíhat buď v Jerevanu a nebo v Ečmiadzinu. Když se vše zadaří, také se ho s P. Petrm zúčastníme. A tak dnešní den je pro nás takový odpočinkový. Nechali nás vyspat pár hodin a pak jsme se vydali na „aklimatizační vycházku“ po okrajové části Gyumri – předměstí Ani, kde bydlí Otec Grigor. Je tu nádherné počasí – dnes tu přes den bylo okolo 20 stupňů celsia. Otevřel se nám také krásný výhled na národní horu Aragac – je to nejvyšší hora Arménie. Měli ještě vyšší – Ararat – ale o tu, bohužel, během Sovětské éry přišly a nyní se nachází v Turecku. Aragac byl nádherně nasvícen sluncem a my jsme mohli vidět jeho zasněženou špičku. Naše vycházka městem nás opět zavedla na místa, kde se žije. Na místa, kde se střetává moderní technika s hlubokými sociálními propady…. Pokusím se přidat opět pár fotografií. Teď už je noc – já mám zatím ještě „český čas“ a tak se necítím unavený. Když píši tyto řádky je krátce před jednou hodinou v noci toho „našeho“ času, místního však už budou pomalu tři…
Dnes jsem se nějak rozepsal – nevím, jak to budu stíhat v příštích dnech a jak to všechno půjde. Každopádně Vás všechny chceme moc poprosit o modlitby.
Pozdravuje Vás též P. Petr, Otec Grigor i celá jeho rodina!
Svatý Baroloměji, oroduj za nás!
Svatý Petře, oroduj za nás!
Svatý Prokope, oroduj za nás!
Svata Terezie, oroduj za nás!
Den II.
16.10.2012 Dnes večer se má vracet Otec Grigor z Gruzie a Jerevanu. A tak se snad dostanu podrobnějšímu popisu toho, o jaké setkání v Ečmiadzinu či Jerevanu se jedná. S P. Petrem máme naplánovaný ještě malý výlet do Marmašemu. Marmašem je město vzdálené asi 15 km od Gymuri. Je zde prastarý klášter. Když vše půjde podle plánu (což v Arménii není nikdy jisté - s trochou sebekritičnosti myslím, že je to jedna z věcí, proč mi je Arménie asi tak nějak sympatická a blízká), tak bychom zde měli mít s P. Petrem „soukromou“ mši svatou. A máme tu večer. Mši svatou jsme bohužel v Marmašemu neměli. Bylo tam moc „turistů“. Ale hned vedle kostela byla malá kaplička, kde jsme se společně pomodlili. Počasí bylo naprosto super. A tak se pokusím přiložit pár fotografií. Dnes večer na nás trochu dolehla změna prostředí – především vyšší nadmořská výška. Ale to se snad postupně upraví. A zítra ráno bude lépe. Zítra nás již čekají nějaké povinnosti – takže lépe být musí ;) . Pro dnešek Vám všem přeji krásnou a klidnou dobrou noc. Myslíme na Vás v modlitbách a prosíme o totéž. Svatý Bartoloměji, oroduj za nás! Svatý Petře, oroduj za nás! Svatý Prokope, oroduj za nás! Svatá Hedviko, oroduj za nás!
Den III.
17.10.2012
Píši trochu se zpožděním neb bylo teď několik následujících dní trochu rušno. Krom toho u otce Grigora přestal fungovat internet. A když je zde drobný výpadek - to není jako u nás... Takový drobný výpadek internetu v celém domě je otázkou několika dní. :) A všichni jsou spokojeni, když to pak opět začne fungovat.
Ale postupně - třetí den byl ještě poměrně klidný. Dopoledne jsme se šli s Petrem projít po městě a odpoledne jsme jeli do města Artik. Je kousek od Gyumri. V Artiku jsme navštívili zdejší klášter - dnes funguje jako seminář Apoštolské církve. Kluci zde studují od 15 let (něco jako Arcibiskupské gymnásium). Ale kromě studia se též podílejí na stavbě, respektive opravě celé budovy. Mají pravidelné společné modlitby, jídlo, práci, studium...
A opět jsme viděli krásný kostel - má takovou jednu zajímavost - uvidíte na fotografii - jedna z jeho kaplí se jaksi odklonila. Není do ní žádný přístup ale přesto zůstala stát na vysokém kusu skály. Ještě jedna věc je na místních kostelech úplně úžasná. Je vidět, že se v nich po staletí lidé modlili. A je to znát i na celém národě. Bylo takové zajímavé vidět, jak se nějací kluci mírně řečeno prali a strkali před kostelem. Potom všichni na moment "zapluli" do kostela, pokřižovali se, chvilku postáli a zase vyběhli ven a pokračovali ve své předchozí činnosti. Tady jednoduše neexistuje nevědomost toho, jak se má člověk v kostele chovat. Všichni jsou tu zvyklí chodit do kostela, respektive dodržovat jakousi úctu k těmto místům.
Svatý Bartoloměji, oroduj za nás!
Svatý Petře, oroduj za nás!
Svatý Prokope, oroduj za nás!
Svatý Ignáci Antiochijský, oroduj za nás!
Den IV.
18.10.2012
Dnes začínáme poměrně brzy ráno. Vstáváme před sedmou hodinou tak, abychom se sami dopravili na biskupství a stihli to co nejdříve. Ráno jsme dostali instrukce od Světlany (manželka Otce Grigora) jak jezdit místním autobusem (maršrutkou - GAZelem). Už jsem asi minule popisoval, jak vypadá místní MHD :). Vesměs jsou to auta ve stylu tranzitů, v nichž je asi 7 - 10 míst k sezení. Ostatní nastoupivší pasažéři musí stát s hlavou notně ohnutou zkrouceni tak, aby se vešli, vydrželi v drncajícím autě stát a zároveň nezašlápli či nespadli na někoho ze sedících. Maršrutky jezdí po přesných trasách a nastupovat se může téměř kdekoliv - jen je potřeba včas zamávat. Jedna jízda stojí v přepočtu zhruba 5 Kč kamkoliv po městě.
Takže jízdu jsme zvládli a dokonce jsme i správně vystoupili (velkou výhodou je, že už to tu tak trochu známe). Cestou k biskupství jsme potkali auto s Arciomem, vezoucí nejen Grigora, ale také biskupa. Nutno ještě podotknout, že jsme vlastně od příjezdu do Gyumri (kdy nás Grigor s Artiomem přivezli z letiště) viděli Grigora až teď poprvé. Zkrátka, když je biskup v Arménii (objíždí ještě další místa jako např. Libanon, Gruzii, Sýrii a tak podobně), musí se mu Grigor věnovat. Je jeho nejbližším spolupracovníkem. A tak nás nabrali rovnou do auta a zažili jsme den s místním Biskupem.
Nejprve jsme jeli autem do místního centra Charity. Tam proběhlo setkání - porada s biskupem, a poté ještě měli nějaké úřadování. Ujal se nás potom Armen (někteří ho možná znáte z předchozího vyprávění Mady Nikodýmové z cesty do Taizé). Vzal nás do místního denního stacionáře pro postižené děti. Moc hezky se tu o ně starají. Je to patrová budova s upraveným schodištěm. O děti se zde po odborné stránce stará jeden speciální pedagog, fizioterapeut, logoped a několik dobrovolníků. Jinak je zajímavé - jezdí sem poslední 4 roky ještě skupina dobrovolníků z Olomouce - z vyšší dívčí sociální školy také pomáhat.
Než jsme si doprohlídli budovy, začali přijíždět první děti. Děti tu bývají i se svými rodiči. Pro rodiče je tu mimo jiné také psycholog, který jim pomáhá zvládat různé životní situace. Rodiče se samozřejmě také sami podílí na chodu tohoto domu. Mají různé společné aktivity, výlety a tak podobně. Budova je bohužel poměrně nevyhovující, je příliš bariérová. Ale povedlo se získat nový pozemek, na kterém, za přispění charity z Rakouska, vyroste koncem příštího roku nové velké centrum - zcela bezpariérové. Projekt je to velice hezký - budova bude mít takové tři části: jedna bude sloužit jako denní stacionář pro děti (děti jsou tu rúzně postižené, nejčastěji po dětské mozkové obrně, s poruchami pohybového ústrojí i autistické děti), druhá část bude sloužit jako jídelna, budou zde také různé kanceláře i ordinace jednotlivých doktorů a ve třetí části by mělo vzniknout takové centrum pro dospělé postižené, kde budou moci dle svých možností také pracovat, vyrábět různé výrobky a tak podobně. Kolem celého objektu bude hřiště a takový park. Celý projekt se nám velice líbil. Od dětí jsme pak dostali taková krásná přáníčka, která vyráběli - Petr jim dal všem požehnání.
Pak jsme se opět vrátili do centra charity. Tam jsme nasedli do auta a vrátili se na biskupství.
S otcem biskupem jsme pak jeli na biskupství, kde jsme s ním mimo jiné prošli také kompletní stavbu nového katedrálního kostela v Gyumri.
Arciom mezi tím dojel natankovat benzín a odjeli jsme do Ašotsku, kde jsme navštívili místní školu nebo lépe řečeno spíš oratoř - odpolední volnočasové centrum. O provoz se tam starají sestry Milosrdné Matky Panny Marie. Jejich hlavní dům je v Římě, a zde se podařilo vybudovat toto centrum. Schází se tam okolo 40ti dětí ve věku od 5 do 15 let. Byli jsme tam pozváni na oběd - slavnostní oběd ku příležitosti oslav 25 let kněžství otce biskupa, a zároveň druhého roku fungování tohoto domu. Děti měli připravené krátké pásmo písniček a básní, které přednesli po obědě. Bylo to velice milé, vřelé - zkrátka SUPER.
Ale ještě před obědem, kdy se otec biskup věnoval sestrám a pravděpodobně nějakému úřadu, zajeli jsme do města do místního nově postaveného katolického kostelíka, kde jsme se pozdravili s místním otcem Nersesem. Je to jeden z "žáků" otce Grigora, které vychoval pro kněžství. Nicméně otec Nerses je celibátní kněz (tedy nemá manželku - v Arménské katolické církvi, podobně jako v Řeckokatolické církvi mohou být jak svobodní kněží, tak ženatí - čistě jen pro Vaši informaci svobodným kněžím se říká "Otěc" ženatým "Těr").
Celý tento program také uvidíte na videu - přítomna byla i televize. Přidám pak odkaz na její kanál, respektive na její stránky na YouTube. Mimo jiné, tento projekt je jednou z věcí, která se podařila také díky naší finanční pomoci.
Zpátky na biskupství jsme se dostali krátce po 19té hodině. Rozloučili jsme se s Biskupem, kterého Arciom odvážel zpět do Jerevanu. My jsme pak ještě šli s pár lidmi nejen z místní charity na večeři. Poseděli jsme zhruba do 23 hodin.
Byl to docela náročný den. Jen jsme litovali Arcioma, který musel ještě odřídit cestu do Jerevanu s biskupem.
Svatý Bartoloměji, oroduj za nás!
Svatý Petře, oroduj za nás!
Svatý Prokope, oroduj za nás!
Svatý Lukáši, oroduj za nás!
Den V.
19.10.2012
Ráno se opět brzy vstává - po včerejším nabitém dnu to jde drobátko ztuha. Ale podařilo se :). Nakonec jsme se domluvili s Otcem Grigorem a Petrem, že Petr zůstane doma. Tentokrát na biskupství čekala práce na mně. Opět bylo potřeba dát některé počítačové věci dohromady. Naštěstí to nebylo nic zásadního a tak se to poměrně rychle podařilo. I Grigor byl po posledních dnech unavený, a tak jsme po obědě šli domů. Chvíli jsme si odpočinuli a vyrazili jsme na setkání s majitelem firmy, která staví kostel v Gyumri. Také postavili kostel v Ašotsku, který jsme včera viděli. Je to sympatický mladý muž, který firmu vede od loňského roku, kdy zemřel jeho otec. Zajímavé bylo, že uměl pár vět česky. Jako patnáctiletý byl rok s rodiči v Praze, kde chodil do ruské školy (pravděpodobně v Dejvicích). Grigor s ním probral několik potřebných věcí a pak jsme šli společně na večeři. Bylo to velice milé setkání.
Zajímavý je způsob stavby kostela - vesměs jsou základy betonové, ale ostatní je kámen - arménský Tuf. Opracovávají jej ručně. Je úžasné s jakou precizností a přesností kameníci pracují. Chvíli buši kladivem ze všech stran do kamene a pak jim z druhé strany kvádru odpadne naprosto přesný kousek - je to neuvěřitelné. A hezké - vidět takovou ruční práci...
Dnešní den byl vesměs odpočinkový - tak nabíráme síly do dalšího dění. Zítra nás pravděpodobně čeká rozhovor pro výše zmíněnou televizi. Tak jsme na to zvědaví.
Svatý Bartoloměji, oroduj za nás!
Svatý Petře, oroduj za nás!
Svatý Prokope, oroduj za nás!
Den VI.
20.10.2012
Chtěl bych Vám moc poděkovat za Vaše modlitby a milé e-maily, které nás moc potěšili. Myslíme tu na Vás a také se za Vás modlíme. Dnes jsem se konečně dostal opět k internetu, a tak mohu doplňovat "deník". Omlouvám se za chyby a jakousi "češtinskou" neohrabanost - je to dáno tím, že nejsem příliš stavěný na to, abych přecházel z jednoho jazyka do druhého. Velké problémy mi dělají náhlé přechody z Ruštiny do Angličtiny. Myslím, že se to projevuje i v mých zprávách - začal jsem se vyjadřovat pouze v holých větách a co nejjednodušeji. :) Tak prosím přijměte tuto omluvu.
...
I přišlo odpoledne a s ním i další práce. Než jsem odjel z Biskupství, stihl jsem ještě nainstalovat jedny ruské windowsy - Windows 7 v RJ jsou.... :). Na třetí hodinu odpoledne už bylo domluveno natáčení v místní televizi. Jazyková bariéra je sice náročná, ale naštěstí jsme našli lepší řešení, než abych já překládal. Pani redaktorka pokládala otázky v Angličtině, já je překládal Petrovi a on odpovídal v češtině. Není to přecijen jen tak sdílet pocity pro televizi v cizím jazyce. A k tomu jsme našli skvělé řešení a doufáme v pomoc od Aničky Zadojan, kterou mnozí znáte. Vždy když je u nás Grigor, tak ho překládá. Povedlo se - natočilo se, a Anička to přeloží - až bude konkrétní výsledek, dám jej někam do odkazů.
Večer jsme šli na večeři do "rybí" restaurace. Poprvé v životě jsem jedl jesetera - opečeného. Tak chutně opečenou rybu jsem ještě nejedl. Byl tam s námi Grigorův kmotr, velice sympatický pán. Ještě jednou zopakuji - je velice milé zde potkávat už známé lidi.
Ještě jedna taková zajímavost. Na touto rybí restaurací, se nachází tzv. červená pevnost. Byla součástí opevnění Gyumri - spolu s černou pevností. Černá je přístupná veřejnosti. V té červené sídlí ruské obrané složky. Trochu mi to evokovalo Milovice nebo podobné vesnice, které u nás byly obsazeny Rusy.
Večer se zase chvíli povídalo, ale pak jsme už směřovali ke spánku, neboť zítra nás čeká po mši odjezd do Tbilisi.
Svatý Bartoloměji, oroduj za nás!
Svatý Petře, oroduj za nás!
Svatý Prokope, oroduj za nás!
Svatá Ireno, oroduj za nás!
- správa webu: Jirka Bubeníček a Prokop Šatava
-