Římskokatolická farnost Roztoky

Arménie 2012

Zde jsou zápisky jednotlivých dní, jak je prožívám:

Den 0. - počátek

• Čtvrtek 1.března LP 2012

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 1.

• Pátek 2.března LP 2012

Napadlo mne, že možná byste měli nějaké otázky na otce Grigora (nebo na mne) - můžete mi je posílat třeba e-mailem. Rád je přetlumočím a mohu je zde uveřejňovat.

Pokud to jen trochu program dovolí, budu-li mít přístup k internetu a ještě nějaké ty síly navíc, pokusím se Vám tady po dnech popsat, co se dělo. Ale nemohu Vám zaručit každodenní příliv informací. Prosím, modlete se za mne i za všechny bratry a sestry zde v Arménii. Zůstávám s Vámi v modlitbě!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 2.

• Sobota 3.března LP 2012 /sobotní památka Panny Marie/

Mše svatá na biskupství v 9:00.

Po mši svaté jsem se byl projít po čtvrti Gyumri. Mým průvodcem byl Narek - syn otce Grigora. Za těch pár let, co jsem ho neviděl, se naprosto zdokonalil v ruském jazyce. Cestou jsme viděli místní školu (kam chodí i Narek), školku i místní "Lidušku" - školu umění. Ta byla před nedávnem rekonstruovaná za pomoci příspěvku od církve Evangelické.

Po obědě jsem dorazil na místní biskupství, kde jsem pomohl s nějakým tiskem materiálů pro místní katechumeny.

V 15:00 začínalo místní "spolčo" mladých. Většina z nich se účastnilo i tábora, o kterém nám referoval otec Grigor minule. Na společenství jsem dorazil o něco později. Místní se sešli v jedné velké místnosti na biskupství (napočítal jsem jich asi 20 dívek a chlapců). Začínalo se tím, že Otec Grigor přečetl část evangelia, které se bude číst zítra na mši. Pak si pouštěli film o jednom jejich světci z 11.století (jméno, abych jej nezkomolil, ještě upřesním - Grigor Naregaci? ... ). Film byl zajímavý, asi hodinový - bohužel v arménštině. Večer jsem se dostal na krátké setkání místní charity - mužů, kteří se starají o spoustu věcí. Mezi nimi jsem se seznámil i s jedním, který je zároveň kmotrem otce Grigora. Toto setkání bylo asi do 20:30 místního času. Pak jsme jeli domů. Zde jsem dnes prožil naprosto "úžasný" (to je takové vtipné slovo, který má v ruštině naprosto odlišný výraz než v češtině - úžas = thriller) večer s Grigorovou rodinou. Na setkání charity jsme si hodně povídali o Arménii, Čechách a spoustě společných věcech. Co se týče odborné "IT"praxe - dnes jsem v tomto směru moc nezahálel. Čekala mne 2x úprava systému na anglických Windowsech a jeden notebook s windowsem v italštině přidat do sítě a nastavit síťový tisk. Pak ještě jedna "konfliktní" bluetooth mouse u notebooku místního biskupa. :) Asi se těch PC nikdy nezbavím :). Byl to dnes krásný den - děkuji za něj BOHU a Vám všem, kteří se za mne modlíte. Prosím - nepřestávejte - Děkuji ;)

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

PS: tak se ke mně dostal v podstatě první dotaz či poznámka. Proč na závěr každého dne žádám o přímluvu právě sv. Bartoloměje a sv. Prokopa. Sv. apoštol Bartoloměj je totiž apoštolem Arménů. To on, společně se svatým Judou Tadeášem přinesli do Arménie Křesťanství. A také údajně obrázek Panny Marie, který nakreslil sv. Lukáš. Proto na všech arménských oltářích je znázorňována téměř výhradně Panna Maria. No a sv. Prokop, protože je to můj patron. Navíc má se mnou mnoho společného. Pro Zájemce mohu napsat více, případně mohu pak povyprávět osobně. Děkuji všem!

Den 3.

• Neděle 4.března LP 2012 /připomínka Sv. Kazimíra - polského a litevského krále/

Tak dnes mne čekají dvě bohoslužby. jedna v 8:30 a druhá v 11:00.... Nakonec byly bohoslužby tři. V nedělních textech se zde četlo o marnotratném synu. Otec Grigor kázal o tom, jak jsme opustili svého Otce v ráji a že je naším úkolem se k němu vracet, i když je to těžké... Grigor slíbil, že zbyde-li čas, pošle text kázání Aničce (která u nás vždy překládá, když přijede Grigor), aby jej přeložila do českého jazyka. Mše byla opravdu hluboká a hezká. Kostel byl plný a sbor nádherně zpíval. To co jsme mohli slyšet při arménské liturgii u nás (z reproduktorů) to zde zpívali živě. I zpěv "všeho lidu", například Otče Náš byl hezký a zpívali opravdu všichni. Po mši to funguje jako u nás - lidé postávají v chodbě či před kostelem (podle místa a počasí) a dlouho povídají. Během pár chvil otec Grigor "zavelel" a uháněli jsme do auta, abychom stihli další mši.

Druhý kostel byl dokonce vytápěný. Plynová kamna běžela na plné obrátky, ale stejně to moc nepomohlo. Je zde o něco chladněji než u nás. V tomto kostele byly především děti. Je to zajímavé - rodiče (alespoň v tomto kostele) do kostela moc nechodí - nemají většinou čas - pakliže mají zaměstnání musí dost tvrdě pracovat, pakliže zaměstnání nemají musí shánět dřevo na topení a tak podobně. Po druhé mši jsme byli pozváni na oběd k Arciomovi (náš řidič) domů. Přivítání bylo, jako všude v Arménii, velice srdečné. Večer po třetí mši měl Otec Grigor ještě nějakou práci na biskupství a mne se ujaly jeho děti. Vzali mne do centra, kde jsme se prošli. Akorát byla docela zima (Okolo 14 stupňů pod nulou a ještě sněžilo a foukal studený vítr). Zastavili jsme se v místní Pizzerii na teplý čaj. Odsud nás potom vyzvedl Grigor a autem nás odvezl domů. Pak jsme si s dětmi ještě dlouho povídali a poslouchali písničky. Grigorovy děti jsou SUPER. Především obdivuji jak se rozmluvily Rusky - užije se také u toho docela dost legrace neb jazyková bariéra je občas znát. Ale tuto bariéru dokonale překonává srdečnost všech místních.

Zjišťují, že začínám mít problém se psaním - naskakují mi ruská či anglická slovíčka místo českých a omezuji se na jednoduché věty. Že jsem se dříve víc neučil slovíčka...

Děkuji Vám všem za modlitby!!!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.
Svatý Kazimíre, oroduj za nás.

Den 4.

• Pondělí 5.března LP 2012

Takže:
V 9:00 jsme dorazili s Otcem Grigorem na biskupství. Cestou jsme ještě vysadili Narka a Tatev (děti Otce Grigora) před školou. Všechny silnice v Gyumri vyžadují opravdu odvážné řidiče. Všude jsou hromady sněhu, který je po ránu úplně zmrzlý. Tam už bylo pomalu rušno. V půl desáté začala mše svatá.
Dnešní mše svatá byla opravdu super. V porovnání s tou nedělní tam nebylo moc lidí - žádný sbor a tak podobně. Byla to taková "všednodenní" mše. Nebylo ani moc lidí. Ale byly téměř všichni zaměstnanci biskupství a pár "babiček", které přišly. Ale mně přišla velice hezká a hluboká. Možná i proto, že jsem si na ni nevzal ani fotoaparát a mohl jsem si ji tak v klidu prožít. Také možná už zhruba vím, co se kdy při mši děje. Bohužel jsem se ještě nestihl naučit ani základní modlitby při mši jako Otče náš (Hayer Mer) či Svatý Svatý (Surp Surp). Ale už je alespoň poznám.
Zkrátka dnešní mše svatá mi byla opravdovou posilou.

Po mši svaté mne už čekala práce. Totiž několik instalačních CD s ruským a anglickými Windows, Office a tak podobně. Bylo potřeba jeden počítač zcela zformátovat a nainstalovat znovu, u druhého opravit instalaci a nastavit síť tak, aby fungovalo sdílení tiskáren, internetu a všeho potřebného pro chod biskupství. Do toho měl opět otec Van (je to nejvyšší muž zde na biskupství - v době, kdy zde nebyl biskup, on byl jeho zástupcem) problém se svým notebookem. Potřeboval nainstalovat bezdrátovou klávesnici a myš tak, aby se mu "netloukla" s obyčejnou myší a s bezdrátovou klávesnicí. Byl to boj, neboť on má pro změnu systém celý v Italštině. Ale s Boží pomocí se i to podařilo.
Ale nepracoval jsem jen já. Na biskupství běhali a pracovali všichni. Při pondělku mají totiž poslední půl rok docela rušno. Začali si vydávat takový časopis, něco jako bylo v Roztokách INFO. A tak hned zrána se řešilo, jaký bude obrázek na titulní straně, já jsem dohledával nějaký obrázek k nedělnímu čtení a tak podobně.
Mohl jsem zde také uplatnit četné zdatnosti, které mají mnozí z nás již téměř v krvi - totiž jak nastavovat tisk 2A4 na 1A4 a jak potom skládat listy za sebou, aby z toho byl krásný A5 sešitek, jak psát do sloupců a podobně - kdo jste kdy dělali něco takového pravidelně, víte, jak člověk s časem přichází na různé "zlepšováky". A tak jsem se i tady mohl o některé z nich podělit. Nakonec jsem se ptal Otce Grigora, jak na to přišel, že vydávají časopis. A on vypravoval, jak měl při mši pocit, že když lidé odejdou, už si nic nepamatují. A navíc si pamatoval z jedné návštěvy u nás (před Svatovojtěšskou poutí), jak jsme pro lidi připravovali sešitky. A tak ho napadlo, že to zas takový problém nebude. A přišel s myšlenkou takového malého časopisu. Za tím účelem sehnali jednu barevnou tiskárnu a kopírku. A pustili se do práce...

Oběd byl až ve 13:30 neboť bylo potřeba dodělat závěrečné práce korektury. K obědu jsme se sešli v takové malé jídelničce - Otec Van, tři mladí kněží, otec Grigor, já, Arciom (který byl s Otcem Grigorem posledně také u nás), a tři další zaměstnankyně biskupství. Hodně se povídalo o volbách v Rusku - o zvolení Putina. Také jsme si povídali o Čechách a Arménii. Po obědě byla káva a většina kněží, krom otce Vana šla po své práci. Ostatní ještě zůstaly a začal dokončovací proces onoho časopisu. A tak celé biskupství včetně dvou hlavních kněží (totiž Otce Vana a Otce Grigora) sedělo v kuchyni a skládalo sešitky - následně se sešívaly.
Bylo super vidět, jak se na tom všichni se zaujetím podílely. Já jsem si šel také po své práci neb mne čekal ten italský notebook.
Pracovalo se pilně až do večera - končil jsem okolo šesté večer s instalacemi aktualizací. Večer mne vzal otec Grigor na večeři. Sešli jsme se tam ještě s třemi mladými kněžími a povídalo se o všem možném - jako když se sejde více farářù - tak se povídá především o fungování církve :) . Bylo to takové docela milé zjištění, jak tyto věci fungují všude stejně :).

Večer jsme dorazili domů. Tak jsme chvíli poseděli a povídali si ještě s Grigorem o jeho projektech - táborech. O tom zas napíši příště ještě trochu víc.
Nakonec jsem ještě večer zůstal sedět s Grigorovými dětmi, zatímco si rodiče šli už lehnout - povídali jsme o hudbě a filmech, které jsou u nich a které jsou u nás. Také moc vzpomínali na setkání v Taizé, které jsme mohli pro Arménské lidi zprostředkovat, a které bylo pro ně velikým zážitkem. Zrovna tak tábor, na kterém se naše farnost velkou měrou podílí byla pro všechny velkým zážitkem. Myslím, že je to velké dílo, na kterém se takto můžeme všichni podílet. Sám jsem si zavzpomínal, jak jsme dříve různě jezdili po farách........
Byl to krásný den. Když jsem přijel měl jsem pocit, že to bude neskutečně dlouhý čas, co tu budu a že vůbec nevím, jak to přežiju se svými jazykovými - spíše neznalostmi. Ale je tu moc hezky. Na co nestačí jazyk to se velice snadno překlene otevřeností srdcí. Arméni jsou velice srdečný národ. A tak děkuji Bohu za to, že jsem se sem mohl dostat. A že mohu také chvíli žít s místní církví. A děkuji Vám všem za modlitby!!!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 5.

• Úterý 6. března LP 2012

Pokračuji s denním zpožděním. Včera jsem už neměl moc sil, něco psát. A tak už jen ve stručnosti. Setkání se zástupci televize dopadlo, myslím, výborně. V debatě o tom, co a jak se bude dít ve spolupráci s místní televizí se ještě budeme s otcem Grigorem vracet. Také budu ještě informovat otce Petra.
Večer jsme rovnou z biskupství vyrazili do Metsepasaru, kde jsme měli navštívit místní kostel, a zastavit se u nějakých místních lidí. Vyrazili jsme po 17.hodině. Spustil se ovšem takový vítr a sníh, že nebylo skoro vidět na cestu. Auto několikrát zapadlo a i když je to takový velký JEEP s náhonem na všechna 4 kola (jiné auto se pro objíždění místních vesniček ani nedá použít) několikrát jsme zapadli. Nakonec na půli cesty jsme viděli jedno vracející se auto. Druhé auto - klasická Lada, bylo zapadlé opodál. Pomohli jsme je společnými silami s Arciomem a Grigorem vytáhnout a dozvěděli se od nich, že se dostali jen na půl cesty - dál že je to naprosto neprůjezdné, že je tam velká hromada sněhu. A tak, lehce vymrzlí, jsme to opět otočili a jeli domů.
Večer byl opět velice hezky strávený v rodinném kruhu otce Grigora. K tomu tam na návštěvu přišla ještě Grigorova neteř.

To bych Vám chtěl ještě povyprávět - jedna velice hezká věc. U pár lidí u nás jsem se s tím také setkal, ale není to tak obvyklé. Spousta lidí by s tím asi měla problém. Grigorova domácnost je vždy otevřená různým lidem. A tak se například stalo (doufám, že jsem Vám to již nepopisovalo), že v neděli když jsme se vraceli autem z druhé mše, někdo na nás troubil. Arciom také zatroubil a všichni mávali. Pak zastavili u chodníku a z auta se vyhrnulo asi 5 lidí (byl to takový obyčejný "žigulík"). Chvíli povídali a nakonec se domluvili, že zhruba za hodinu přijedou ke nám domů. Bylo to naprosto super.
A takové věci se tam dějí neustále. Někdo zazvoní naprosto nečekaně a je okamžitě pozván dál, připraveno něco málo k jídlu a pití... Opravdu hezké - připravenost vždy přijímat lidi.
Osobně jsem toto zažil asi nejvíc u Kaplanových-Nikodýmových - vždy otevřený dům.
To byla jen taková odbočka. Náročný úterní den jsem s Boží pomocí zvládl a bylo opět krásně a milo!!! BOHU DÍKY!!!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 6.

• Středa 7. března LP 2012 /Památka svaté Perpetuy a Felicity, mučednic/

Odpoledne jsem připravoval opět nějaké fotografie, které se mi sem snad zas podaří nějak rychle umístit.
Na biskupství jsme se zdrželi docela dlouho - ještě jsme tu probírali možnost internetových stránek pro místní biskupství. A rovnou jsme to s otcem Vanem (již jsem o něm několikrát psal výše) zařídili. Navečer Arciom dojel pro pizzu a povečeřeli jsme zde.
Domů jsme přišli po 21:00. Už mi naštěstí bylo lepší.A tak jsme poseděli a chvíli popovídali. Večer přišla na návštěvu ještě Grigorova sestra.
Po 23:00 se postupně vytráceli dospělí spát. A tak jsem opět zůstal povídat s dětmi. Zítra je zde totiž velký svátek, který se zde docela dost drží - totiž MDŽ. A to mají i děti ve škole volno. A tak jsem si mohl ještě povídat s Narkem a Lilit o škole, o jejich zálibách a tak. Je to docela legrace, neboť dáváme dohromady ruštinu asi tak stějně. Ale musím říct, že jim to jde skvěle.
A tak jsem ten dnešní den přežil - a nakonec byl opět SUPER! Bohu Díky!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás
Svátá Perpetuo a Felicito, orodujte za nás.

Den 7.

• Čtvrtek 8. března LP 2012 /Sv. Jana z Boha, řeholníka/

Vrátil jsem se asi po dvou a půl hodinách, které byly posilující také proto, že jsem se moc nemusel soustředit na to, co kdo říká a vše si překládat.
Ve dvě hodiny bylo promítání filmu v kostele. Otec Grigor zařídil, aby se svezla mládež ze všech možných míst. Kostel byl upraven a na oltářní oponu bylo připevněno plátno - prostěradlo :). Promítal se dvouhodinový film. Od Mojžíše až k průřezu Evangeliem. Byl, myslím, velice zdařilý. I když docela dlouhý - zkrátka Arménský :). Po prmítání už bylo v místnosti, kde se mládež schází nachystané občerstvení. (mimo jiné také z našeho přispění). A tak se jedlo, zpívalo a tancovalo. V půl šesté se skončilo modlitbou a postupně se všichni vytratili...
Večer jsem byl pozván do restaurace s otcem Grigorem, jeho ženou a dětmi, s otcem Narkem, jeho ženou a dětmi a Arciomem, též s rodinou. Bylo to super a docela dlouho do noci :). - Velký zážitek :).

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 8.

• Pátek 9. března LP 2012 /Sv. Františky Římské, řeholnice/

Odpoledne, po obědě, mne vzal otec Narek do Aschotsku do místní nemocnice. Tuto nemocnici daroval svatý Otec Jan Pavel II. Arménii v roce 1991. Je to nejlépe vybavená nemocnice široko daleko. A stará se o ní především (po duchovní stránce) Arménská Katolická církev. Každý pátek tu také slaví mši svatou.
Po mši mne provedli po celé nemocnici.
Dnes již musím končit - neboť mne čeká další program...

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 9.

• Sobota 10. března /Sv. Jana Ogilve, kněze a mučedníka/

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás. Svatý Jene Ogilve, oroduj za nás.

Den 10.

• Neděle 11. března

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás. Svatý Jene Ogilve, oroduj za nás.

Den 11.

• Pondělí 12. března

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den

• 12. - Úterý 13. března

Ráno jsme vyrazili o něco dříve. Tentokrát jsme nejeli na biskupství, ale Arciom vysadil Grigora na místní policii. Já jsem jel s Arciomem dál, abychom nabrali benzín u místní benzínky. (Jsou zde dva druhy prodávání benzínu - 1) benzínové pumpy podobné našim, leč o něco starší a 2) stojící auta u silnice s vyloženými kanistry a velkými trychtýři, kteří Vám prodají také jakékoliv množství benzínu.
Pak jsme se vrátili pro Grigora, který měl už vyřízený nový pas. A vyrazili jsme znovu stejnou cestou do Gruzie.
Vynechávám popis všech měst a vesnic, neboť jich bylo více a nastínil jsem Vám je včera. (Navíc si zas tak moc nepamatuji, co jsem psal, a tak by bylo docela dobře možné, že bych se opakoval).
Tentokrát jsem měl trochu obavy já, abych se dostal přes hranice - mohlo by být podezřelé, že jsem byl v Gruzii den předtím a najednou druhý den tam jsem znovu.
Nicméně tentokrát proběhlo vše v pořádku a pohodě. A tak jsme se ocitli v nížině - v Gruzii.
Ráz okolní krajiny se najednou zlehka změnil. Na domech byl znát vliv mnoha dalších kultur.
Takovou zajímavost, se kterou jsem se setkal také při mé poslední cestě do Náhorního Karabachu. Na některých domech byly uvázány červené šátky. A to znamená, že v takovém domě žije, mimo jiné, i dívka ve věku od cca 16. let, která je nezadaná. Je to takové upozornění pro případné nápadníky.
Když jsme projeli několika vesničkami viděli jsme obrovskou zelenou plochu ze které se vztyčovaly malé zelené kopečky na jedné straně jakoby useknuté. Bylo to vojenské letiště. Možná si někteří vzpomenete, jak za minula u nás byly oblasti zvláště v blízkosti Šumavy, kde bylo zakázáno fotografování a kde byly podobné planiny. O pár metrů blíže k Tbilisi, na druhé straně silnice, bylo skoro to samé - akorát tam byly navíc polorozpadlé budovy a ohromné díry v zemi. To bylo původní staré vojenské letiště, které bylo z velké části zničeno ruským bombardováním před necelými 4. lety.
Vypadalo to dost hrozivě. Pro mne, jakožto člověka, který osobně nezažil válku to bylo dost hrozivé.
Do Tbilisi jsme dorazili zhruba okolo 15.hodiny odpoledne. Přivítal nás otec Michael. Velice sympatický mladý kněz. Přivítání bylo velmi srdečné.
Do Tbilisi přišel jako kněz krátce před Rusko-Gruzínským konfliktem. Odpoledne jsme se vydali koupit nějaké drobnosti na rekonstrukci místní fary. Všechno si tu ale dělají samy - kněz a místní věřící.
Na faře zde žije ještě jedna řádová sestřička - jak jsem vyrozuměl pravděpodobně Selesiánka. V takovém hodně sníženém přízemí jsou ještě tři pokoje pro návštěvy a malá oratoř, kde se schází místní arménská mládež. Dělají zde domácí úkoly, učí se o Arménii, mají různé hry a podobně.
Otec Michael je velice milý a otevřený člověk a dělá toho opravdu hodně. Ptal jsem se ho, jestli by také někdy nechtěl zavítat k nám. Říkal, že by rád, ale že je na celou oblast úplně sám a tudíž už se přes čtyři roky nikam nedostal. A tak neví, jestli bude mít možnost přijet. Ale dá-li Bůh, tak i to se podaří.
Večer, když se setmělo mne vzal Arciom na prohlídku starého města Tbilisi. Bylo to něco zajímavého až neuvěřitelného. Přes den je to město tak trochu šedivé. Nicméně v noci se zahalí do spousty světel. Různě nasvícené chrámy,kostely, mosty...
A tak jsem viděl i obrovskou pravoslavnou katedrálu. Monumentální stavba s obrovským prostranstvím před ní. Když se k ní blížíte, dopadá na Vás opravdová velikost Boží. Člověk si najednou opravdu uvědomí, jak je malý. Bylo to něco nádherného.
Večer jsem byl už dost unavený a navíc mi nebylo moc dobře. Byl jsem rád, když jsem si mohl na chvíli zalézt do kaple a pak jít spát. Později jsem si uvědomil, že mi možná také není dobře z té změny počasí a nadmořské výšky. Přeci jen jsme klesli zhruba z 2300 metrů na nějakých 400 metrů nad mořem.

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.
Svatý Jiří, patrone Gruzie, oroduj za nás.

Den 13.

• Středa 14. března