Římskokatolická farnost Roztoky

Arménie 2012


Tak se stalo, že bych měl jet do Arménie jakožto "vyslanec" naší farnosti povzbudit tamější bratry a sestry. Dnes již dlouholetá spolupráce našich farností přináší postupně plody v Arménii a věřím, že prohlubuje i náš každodenní život především vědomím vzájemné modlitby. Arménie, země hluboké víry a náročných životních podmínek může být pro nás velkou výzvou. Pro nás, "lidi západu", kde sice nestrádáme zimou či hladem, ale celá společnost tak trochu strádá po stránce morální a duchovní. Výzvou k tomu, abychom se naučili otevírat svá srdce těm, kteří to potřebují, výzvou, abychom děkovali Bohu, za to co máme, výzvou k tomu, abychom se stále znovu a odvážně učili žít podle Evangelia. Zbalil jsem si nejpotřebnější věci (věci "tohoto" světa - např. fotoaparát - děkuji Milanovi N. za zapůjčení a notebook :) ), abych mohl vyrazit a vydat Vám svědectví, jak se žije v Arménii a co a jak se nám společnými silami a financemi daří...

Zde jsou zápisky jednotlivých dní, jak je prožívám:

(Kliknutím na obrázek
zobrazíte větší verzi)

takhle to začínalo - můj batoh

modlitba křížové cesty v kostele

mše svatá

Evangeliář je vždy postaven na obětním stole

Základy budoucí katedrály

05:20 - svítání v Gyumri

Cestování po Gyumri

Všudypřítomní pejsci

Malý kostelík na okraji Gyumri

Chačkar před kostelem

Vadí vám sníh na silnicích? Zde to není žádný problém...

Umělecká škola v Gyumri

Umělecká škola v Gyumri

Kostel v Gyumri - ve čtvrti Ani, kde žije otec Grigor

Něco pro našeho zvoníka, Vláďu Molíka :)

Interiér kostela

A takto v Gyumri mění billboardy

Sobotní spolčo s promítáním filmu

Otec Grigor při sobotním setkání

Sobotní spolčo s promítáním filmu

Setkání s místní charitou - část lidí

Procházka s Grigorovými dětmi ve velkém mrazu

Grigorův syn Narek a moje maličkost :)

Den 0. - počátek

  • Čtvrtek 1.března LP 2012

Pracně jsem naskládal věci do svého batohu a po lehce nervózním dni jsme měli v Libčicích pravidelnou mši svatou. V prvním čtení nás prorok Jeremiáš vybízel, abychom spoléhali především na Hospodina a ne na lidi. Ano, je to tak - člověk je tvor nespolehlivý, ale naštěstí Hospodin, Bůh, je věrný. S tímto vědomím mohu v klidu odjet. Ještě jsem od Otce Petra dostal požehnání na cestu a pak už jsme nasedali do auta a jeli na letiště. Celní kontrolou a všemi procedúra jsem prošel bez problémů a pomalu ze mne spadla i nervozita. Postupně začínám věřit, že opravdu letím do krásné Arménie.
Odlet ve 21:40 místního času.
A tak Vás všechny prosím o modlitby, aby tato cesta přinesla užitek.


Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 1.

  • Pátek 2.března LP 2012
Šťastné přistání :) - po 3,5 hodinách letadlo úspěšně dosedlo na Jerevanském letišti, kde mne již čekal otec Grigor. Hodinky jsem drobátko poposunul o další 3 hodiny dopředu a hned tu máme již 4 hodiny ráno. Do Gyumri jsme dojeli autem zhruba za 2 hodiny. Jerevan byl ještě vcelku bez sněhu. Čím více jsme se přibližovali Gyumri, tím bylo více sněhu. Na zasněžených potemnělých pláních byly občas vidět oči toulavých psů - je jich tu opravdu hodně. V zimě se stahují ještě více do okolí měst. Je zajímavé vidět Arménii pod sněhem. Dnes je trochu náročný den - především proto, že jsem spal jen necelé 3 hodiny (z toho hodinu v letadle). Odpoledne byla mše svatá v - dnes již provizorním - kostele na místním biskupství. Začínala jako v pátek v Roztokách - křížovou cestou. Ještě jen krátce k tomu, proč se zmiňuji o provizorním kostele. Na biskupství zde mají velkou místnost, která si již dlouho používá jako hlavní kostel arménských katolíků v Gyumri. Bohužel tu vlastní kostel nebyl. Ale, dál-li Pán, nebude trvat dlouho a v Gyumri vyroste nová katedrála. Zatím jsou postaveny základy, ze kterých se pomalu zdvihá hrubá stavba. Dokončení je plánováno na konec roku 2013.

Napadlo mne, že možná byste měli nějaké otázky na otce Grigora (nebo na mne) - můžete mi je posílat třeba e-mailem. Rád je přetlumočím a mohu je zde uveřejňovat.

Pokud to jen trochu program dovolí, budu-li mít přístup k internetu a ještě nějaké ty síly navíc, pokusím se Vám tady po dnech popsat, co se dělo. Ale nemohu Vám zaručit každodenní příliv informací. Prosím, modlete se za mne i za všechny bratry a sestry zde v Arménii. Zůstávám s Vámi v modlitbě!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 2.

  • Sobota 3.března LP 2012 /sobotní památka Panny Marie/
zpravodajství o počasí v Gyumri - noční teploty -12 až -10 stupňů Celsia, denní teploty -3 až 0 stupňů Celsia - Přes den je jasno - svítí slunce a sníh taje - v noci namrzne :) .

Mše svatá na biskupství v 9:00.

Po mši svaté jsem se byl projít po čtvrti Gyumri. Mým průvodcem byl Narek - syn otce Grigora. Za těch pár let, co jsem ho neviděl, se naprosto zdokonalil v ruském jazyce. Cestou jsme viděli místní školu (kam chodí i Narek), školku i místní "Lidušku" - školu umění. Ta byla před nedávnem rekonstruovaná za pomoci příspěvku od církve Evangelické.

Po obědě jsem dorazil na místní biskupství, kde jsem pomohl s nějakým tiskem materiálů pro místní katechumeny.

V 15:00 začínalo místní "spolčo" mladých. Většina z nich se účastnilo i tábora, o kterém nám referoval otec Grigor minule. Na společenství jsem dorazil o něco později. Místní se sešli v jedné velké místnosti na biskupství (napočítal jsem jich asi 20 dívek a chlapců). Začínalo se tím, že Otec Grigor přečetl část evangelia, které se bude číst zítra na mši. Pak si pouštěli film o jednom jejich světci z 11.století (jméno, abych jej nezkomolil, ještě upřesním - Grigor Naregaci? ... ). Film byl zajímavý, asi hodinový - bohužel v arménštině. Večer jsem se dostal na krátké setkání místní charity - mužů, kteří se starají o spoustu věcí. Mezi nimi jsem se seznámil i s jedním, který je zároveň kmotrem otce Grigora. Toto setkání bylo asi do 20:30 místního času. Pak jsme jeli domů. Zde jsem dnes prožil naprosto "úžasný" (to je takové vtipné slovo, který má v ruštině naprosto odlišný výraz než v češtině - úžas = thriller) večer s Grigorovou rodinou. Na setkání charity jsme si hodně povídali o Arménii, Čechách a spoustě společných věcech. Co se týče odborné "IT"praxe - dnes jsem v tomto směru moc nezahálel. Čekala mne 2x úprava systému na anglických Windowsech a jeden notebook s windowsem v italštině přidat do sítě a nastavit síťový tisk. Pak ještě jedna "konfliktní" bluetooth mouse u notebooku místního biskupa. :) Asi se těch PC nikdy nezbavím :). Byl to dnes krásný den - děkuji za něj BOHU a Vám všem, kteří se za mne modlíte. Prosím - nepřestávejte - Děkuji ;)

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

PS: tak se ke mně dostal v podstatě první dotaz či poznámka. Proč na závěr každého dne žádám o přímluvu právě sv. Bartoloměje a sv. Prokopa. Sv. apoštol Bartoloměj je totiž apoštolem Arménů. To on, společně se svatým Judou Tadeášem přinesli do Arménie Křesťanství. A také údajně obrázek Panny Marie, který nakreslil sv. Lukáš. Proto na všech arménských oltářích je znázorňována téměř výhradně Panna Maria. No a sv. Prokop, protože je to můj patron. Navíc má se mnou mnoho společného. Pro Zájemce mohu napsat více, případně mohu pak povyprávět osobně. Děkuji všem!

Den 3.

  • Neděle 4.března LP 2012 /připomínka Sv. Kazimíra - polského a litevského krále/
Ráno odjezd na biskupství na mši svatou.

Tak dnes mne čekají dvě bohoslužby. jedna v 8:30 a druhá v 11:00.... Nakonec byly bohoslužby tři. V nedělních textech se zde četlo o marnotratném synu. Otec Grigor kázal o tom, jak jsme opustili svého Otce v ráji a že je naším úkolem se k němu vracet, i když je to těžké... Grigor slíbil, že zbyde-li čas, pošle text kázání Aničce (která u nás vždy překládá, když přijede Grigor), aby jej přeložila do českého jazyka. Mše byla opravdu hluboká a hezká. Kostel byl plný a sbor nádherně zpíval. To co jsme mohli slyšet při arménské liturgii u nás (z reproduktorů) to zde zpívali živě. I zpěv "všeho lidu", například Otče Náš byl hezký a zpívali opravdu všichni. Po mši to funguje jako u nás - lidé postávají v chodbě či před kostelem (podle místa a počasí) a dlouho povídají. Během pár chvil otec Grigor "zavelel" a uháněli jsme do auta, abychom stihli další mši.

Druhý kostel byl dokonce vytápěný. Plynová kamna běžela na plné obrátky, ale stejně to moc nepomohlo. Je zde o něco chladněji než u nás. V tomto kostele byly především děti. Je to zajímavé - rodiče (alespoň v tomto kostele) do kostela moc nechodí - nemají většinou čas - pakliže mají zaměstnání musí dost tvrdě pracovat, pakliže zaměstnání nemají musí shánět dřevo na topení a tak podobně. Po druhé mši jsme byli pozváni na oběd k Arciomovi (náš řidič) domů. Přivítání bylo, jako všude v Arménii, velice srdečné. Večer po třetí mši měl Otec Grigor ještě nějakou práci na biskupství a mne se ujaly jeho děti. Vzali mne do centra, kde jsme se prošli. Akorát byla docela zima (Okolo 14 stupňů pod nulou a ještě sněžilo a foukal studený vítr). Zastavili jsme se v místní Pizzerii na teplý čaj. Odsud nás potom vyzvedl Grigor a autem nás odvezl domů. Pak jsme si s dětmi ještě dlouho povídali a poslouchali písničky. Grigorovy děti jsou SUPER. Především obdivuji jak se rozmluvily Rusky - užije se také u toho docela dost legrace neb jazyková bariéra je občas znát. Ale tuto bariéru dokonale překonává srdečnost všech místních.


Zjišťují, že začínám mít problém se psaním - naskakují mi ruská či anglická slovíčka místo českých a omezuji se na jednoduché věty. Že jsem se dříve víc neučil slovíčka...


Děkuji Vám všem za modlitby!!!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.
Svatý Kazimíre, oroduj za nás.

Den 4.

  • Pondělí 5.března LP 2012

Ráno bude začínat na biskupství mší svatou ...
Jen na vysvětlenou - den 4. začínám psát již podruhé - jednou jsem jej celý napsal - akorát jsem jej psal "on-line", jako bych nevěděl, že se to tak nedělá. Během té půlhodiny, co jsem psal mi vypršelo spojení a stránka se neuložila. Takže píši celý den znovu :( - ale i to se někdy podaří..

Takže:
V 9:00 jsme dorazili s Otcem Grigorem na biskupství. Cestou jsme ještě vysadili Narka a Tatev (děti Otce Grigora) před školou. Všechny silnice v Gyumri vyžadují opravdu odvážné řidiče. Všude jsou hromady sněhu, který je po ránu úplně zmrzlý. Tam už bylo pomalu rušno. V půl desáté začala mše svatá.
Dnešní mše svatá byla opravdu super. V porovnání s tou nedělní tam nebylo moc lidí - žádný sbor a tak podobně. Byla to taková "všednodenní" mše. Nebylo ani moc lidí. Ale byly téměř všichni zaměstnanci biskupství a pár "babiček", které přišly. Ale mně přišla velice hezká a hluboká. Možná i proto, že jsem si na ni nevzal ani fotoaparát a mohl jsem si ji tak v klidu prožít. Také možná už zhruba vím, co se kdy při mši děje. Bohužel jsem se ještě nestihl naučit ani základní modlitby při mši jako Otče náš (Hayer Mer) či Svatý Svatý (Surp Surp). Ale už je alespoň poznám.
Zkrátka dnešní mše svatá mi byla opravdovou posilou.

Po mši svaté mne už čekala práce. Totiž několik instalačních CD s ruským a anglickými Windows, Office a tak podobně. Bylo potřeba jeden počítač zcela zformátovat a nainstalovat znovu, u druhého opravit instalaci a nastavit síť tak, aby fungovalo sdílení tiskáren, internetu a všeho potřebného pro chod biskupství. Do toho měl opět otec Van (je to nejvyšší muž zde na biskupství - v době, kdy zde nebyl biskup, on byl jeho zástupcem) problém se svým notebookem. Potřeboval nainstalovat bezdrátovou klávesnici a myš tak, aby se mu "netloukla" s obyčejnou myší a s bezdrátovou klávesnicí. Byl to boj, neboť on má pro změnu systém celý v Italštině. Ale s Boží pomocí se i to podařilo.
Ale nepracoval jsem jen já. Na biskupství běhali a pracovali všichni. Při pondělku mají totiž poslední půl rok docela rušno. Začali si vydávat takový časopis, něco jako bylo v Roztokách INFO. A tak hned zrána se řešilo, jaký bude obrázek na titulní straně, já jsem dohledával nějaký obrázek k nedělnímu čtení a tak podobně.
Mohl jsem zde také uplatnit četné zdatnosti, které mají mnozí z nás již téměř v krvi - totiž jak nastavovat tisk 2A4 na 1A4 a jak potom skládat listy za sebou, aby z toho byl krásný A5 sešitek, jak psát do sloupců a podobně - kdo jste kdy dělali něco takového pravidelně, víte, jak člověk s časem přichází na různé "zlepšováky". A tak jsem se i tady mohl o některé z nich podělit. Nakonec jsem se ptal Otce Grigora, jak na to přišel, že vydávají časopis. A on vypravoval, jak měl při mši pocit, že když lidé odejdou, už si nic nepamatují. A navíc si pamatoval z jedné návštěvy u nás (před Svatovojtěšskou poutí), jak jsme pro lidi připravovali sešitky. A tak ho napadlo, že to zas takový problém nebude. A přišel s myšlenkou takového malého časopisu. Za tím účelem sehnali jednu barevnou tiskárnu a kopírku. A pustili se do práce...

Oběd byl až ve 13:30 neboť bylo potřeba dodělat závěrečné práce korektury. K obědu jsme se sešli v takové malé jídelničce - Otec Van, tři mladí kněží, otec Grigor, já, Arciom (který byl s Otcem Grigorem posledně také u nás), a tři další zaměstnankyně biskupství. Hodně se povídalo o volbách v Rusku - o zvolení Putina. Také jsme si povídali o Čechách a Arménii. Po obědě byla káva a většina kněží, krom otce Vana šla po své práci. Ostatní ještě zůstaly a začal dokončovací proces onoho časopisu. A tak celé biskupství včetně dvou hlavních kněží (totiž Otce Vana a Otce Grigora) sedělo v kuchyni a skládalo sešitky - následně se sešívaly.
Bylo super vidět, jak se na tom všichni se zaujetím podílely. Já jsem si šel také po své práci neb mne čekal ten italský notebook.
Pracovalo se pilně až do večera - končil jsem okolo šesté večer s instalacemi aktualizací. Večer mne vzal otec Grigor na večeři. Sešli jsme se tam ještě s třemi mladými kněžími a povídalo se o všem možném - jako když se sejde více farářù - tak se povídá především o fungování církve :) . Bylo to takové docela milé zjištění, jak tyto věci fungují všude stejně :).

Večer jsme dorazili domů. Tak jsme chvíli poseděli a povídali si ještě s Grigorem o jeho projektech - táborech. O tom zas napíši příště ještě trochu víc.
Nakonec jsem ještě večer zůstal sedět s Grigorovými dětmi, zatímco si rodiče šli už lehnout - povídali jsme o hudbě a filmech, které jsou u nich a které jsou u nás. Také moc vzpomínali na setkání v Taizé, které jsme mohli pro Arménské lidi zprostředkovat, a které bylo pro ně velikým zážitkem. Zrovna tak tábor, na kterém se naše farnost velkou měrou podílí byla pro všechny velkým zážitkem. Myslím, že je to velké dílo, na kterém se takto můžeme všichni podílet. Sám jsem si zavzpomínal, jak jsme dříve různě jezdili po farách........
Byl to krásný den. Když jsem přijel měl jsem pocit, že to bude neskutečně dlouhý čas, co tu budu a že vůbec nevím, jak to přežiju se svými jazykovými - spíše neznalostmi. Ale je tu moc hezky. Na co nestačí jazyk to se velice snadno překlene otevřeností srdcí. Arméni jsou velice srdečný národ. A tak děkuji Bohu za to, že jsem se sem mohl dostat. A že mohu také chvíli žít s místní církví. A děkuji Vám všem za modlitby!!!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 5.

  • Úterý 6. března LP 2012

Ráno opět na biskupství začíná mší svatou. Dnes bohužel poněkud ve smutnějším duchu. (Zde trochu opravuji předchozí informaci, kterou jsem už smazal.) Při sobotní tragédii v Polsku, kdy se mezi Krakowem a Varšavou srazily vlaky, zahynula jedna dívka, která pravidelně jezdila jako dobrovolnice do Arménie. Pracovala jako vychovatelka ve zdejším dětském domově. A tak byla dnešní ranní meše obětovaná za ní. Přišlo asi 40 dětí z dětského domova a několik dalších lidí. Mše byla trochu jiná a na závěr bylo slavnostní požehnání. V Evangeliu se četlo o ženě, která přišla za Kristem a porosila za svou dceru (Mt 15,22-28). Po mši se ještě několik lidí zdrželo a modlili se v kostele.

Tak dnešek byl opravdu náročný. Přesto však hezký. Také mnohé nové myšlenky mi přišly.
V prvé řadě jsem byl navštívit také chudé v Arménii. Přinesli jsme jim nějaké jídlo a tak podobně. O tom se ještě trochu rozepíši. To bylo dopoledne. V poledne, respektive ve 13:00 místního času, byl oběd. Je to takový okamžik, kdy se všichni na biskupství zastaví a společně posedí u jídla, které tu vaří jedna místní farnice. Při obědě se jen tak povídá o všem možném, o tom jak jde život a nakonec z toho vyplynou případně nové další úkoly, které se mají řešit. Včera večer jsem chvíli mluvil s otcem Grigorem o penězích, které jsme vybrali v Adventu a které jim přišly. A dnes, podle domluvi jsme si na chvíli sedli s místním zástupcem biskupa a hovořili o tom, jak naložit s penězi (v době, kdy zde několik měsíců neměli arméni biskupa, byl on pověřen vedením zdejších farností a tato funkce mu v podstatě zůstala). Na chvíli jsme mluvili po Skypu i s otcem Petrem, abychom se domluvili co a jak. Asi Vás bude zajímat jak jsme se domluvili. Napíši k tomu asi ještě víc později - až bude trochu více času a klidu. Ale zatím tak předběžně. Určitě se uvažuje o dalším ročníku tábora, který se každoročně koná pod naší záštitou - a v podstatě z našich prostředků. Dále je v jednání takový projekt ve spolupráci s místní televizí (resp. Arménskou televizí). V podstatě by zde mohlo vzniknout něco na způsob "křesťanského magazínu". Vypadá celý projekt hodně zajímavě, a jakmile to bude možné povím vám o něm víc a napíši sem také odkazy.
Odpoledne mne a otce Grigora ještě čeká jednání se zástupci té zmíněné televizní stanice... Pak budu pokračovat v psaní :) ....

Pokračuji s denním zpožděním. Včera jsem už neměl moc sil, něco psát. A tak už jen ve stručnosti. Setkání se zástupci televize dopadlo, myslím, výborně. V debatě o tom, co a jak se bude dít ve spolupráci s místní televizí se ještě budeme s otcem Grigorem vracet. Také budu ještě informovat otce Petra.
Večer jsme rovnou z biskupství vyrazili do Metsepasaru, kde jsme měli navštívit místní kostel, a zastavit se u nějakých místních lidí. Vyrazili jsme po 17.hodině. Spustil se ovšem takový vítr a sníh, že nebylo skoro vidět na cestu. Auto několikrát zapadlo a i když je to takový velký JEEP s náhonem na všechna 4 kola (jiné auto se pro objíždění místních vesniček ani nedá použít) několikrát jsme zapadli. Nakonec na půli cesty jsme viděli jedno vracející se auto. Druhé auto - klasická Lada, bylo zapadlé opodál. Pomohli jsme je společnými silami s Arciomem a Grigorem vytáhnout a dozvěděli se od nich, že se dostali jen na půl cesty - dál že je to naprosto neprůjezdné, že je tam velká hromada sněhu. A tak, lehce vymrzlí, jsme to opět otočili a jeli domů.
Večer byl opět velice hezky strávený v rodinném kruhu otce Grigora. K tomu tam na návštěvu přišla ještě Grigorova neteř.

To bych Vám chtěl ještě povyprávět - jedna velice hezká věc. U pár lidí u nás jsem se s tím také setkal, ale není to tak obvyklé. Spousta lidí by s tím asi měla problém. Grigorova domácnost je vždy otevřená různým lidem. A tak se například stalo (doufám, že jsem Vám to již nepopisovalo), že v neděli když jsme se vraceli autem z druhé mše, někdo na nás troubil. Arciom také zatroubil a všichni mávali. Pak zastavili u chodníku a z auta se vyhrnulo asi 5 lidí (byl to takový obyčejný "žigulík"). Chvíli povídali a nakonec se domluvili, že zhruba za hodinu přijedou ke nám domů. Bylo to naprosto super.
A takové věci se tam dějí neustále. Někdo zazvoní naprosto nečekaně a je okamžitě pozván dál, připraveno něco málo k jídlu a pití... Opravdu hezké - připravenost vždy přijímat lidi.
Osobně jsem toto zažil asi nejvíc u Kaplanových-Nikodýmových - vždy otevřený dům.
To byla jen taková odbočka. Náročný úterní den jsem s Boží pomocí zvládl a bylo opět krásně a milo!!! BOHU DÍKY!!!

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 6.

  • Středa 7. března LP 2012 /Památka svaté Perpetuy a Felicity, mučednic/

Tak dnešní den začal docela dost ztuha. Od rána mi není dobře - zřejmě změna stravy a vůbec prostředí se konečně projevila. Ráno jsem nemohl vstát a ploužil jsem se až téměř do odpoledních hodin. A ještě jsem si zapoměl doma nějaké věci (např léky na astma - to mi moc nepřidalo).
A přitom ráno svítilo sluníčko - takový téměř jarní den.
Už je naštěstí lepší - spolykal jsem nějaké tabletky a docela to zabralo. Takže jsem zvládl i oběd, který byl ve znamení takových jejich tradičních jídel. Polévka byla uvařená z burských oříšků a k tomu pak byla rýže s masem zapečená v hroznových listech. Je to zajímavé jídlo - ani bych nevěřil, že docela dobré. Jen ten tvar vypadal poněkud zvláštně :) .
Tedy dnes ale píši napřeskáčku - ráno byla samozřejmě mše svatá na biskupství. Četlo se podobenství o rozsévači. Pak jsme s Grigorovou manželkou Světlanou objeli nějaké chudé a potřebné a nakoupili jim. Bylo to docela hluboké. Hodně jsem se zamýšlel nad smyslem této drobné pomoci. Ano, je to potřeba, ale člověk si musí dávat hodně pozor, aby při takové činnosti druhého příliš neponížil. Někteří lidé zde od dob zemětřesení žijí v nepředstavitelných podmínkách. A přesto jsou to lidé neuvěřitelně hrdí. O tomto Vám, bude-li příležitost, budete-li chtít a připomenete-li mi to, rád povyprávím.

Odpoledne jsem připravoval opět nějaké fotografie, které se mi sem snad zas podaří nějak rychle umístit.
Na biskupství jsme se zdrželi docela dlouho - ještě jsme tu probírali možnost internetových stránek pro místní biskupství. A rovnou jsme to s otcem Vanem (již jsem o něm několikrát psal výše) zařídili. Navečer Arciom dojel pro pizzu a povečeřeli jsme zde.
Domů jsme přišli po 21:00. Už mi naštěstí bylo lepší.A tak jsme poseděli a chvíli popovídali. Večer přišla na návštěvu ještě Grigorova sestra.
Po 23:00 se postupně vytráceli dospělí spát. A tak jsem opět zůstal povídat s dětmi. Zítra je zde totiž velký svátek, který se zde docela dost drží - totiž MDŽ. A to mají i děti ve škole volno. A tak jsem si mohl ještě povídat s Narkem a Lilit o škole, o jejich zálibách a tak. Je to docela legrace, neboť dáváme dohromady ruštinu asi tak stějně. Ale musím říct, že jim to jde skvěle.
A tak jsem ten dnešní den přežil - a nakonec byl opět SUPER! Bohu Díky!


Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás
Svátá Perpetuo a Felicito, orodujte za nás.

Den 7.

  • Čtvrtek 8. března LP 2012 /Sv. Jana z Boha, řeholníka/
Dnešní den je ve znamení svátku - nikoliv církevního, ale všichni zde slaví MDŽ. Dokonce i děti mají ve škole prázdniny. Při mši svaté, ráno na biskupství se četlo čtení o nasycení zástupů, kdy Pán Ježíš dokázal nakrmit pouze ze dvou ryb a pěti chlebů hodně lidí. Na závěr mše Otec Grigor pogratuloval všem ženám.
A tak i já jsem si udělal volnější dopoledne. Vůbec jsem si nebral notebook a vyrazil jsem se sám projít po Gyumri. Bylo to super, mohl jsem fotit a nemuselo mi být nepříjemné, že bych snad fotil, něco, co by se Arménů mohlo dotknout že fotím. Byl jsem na místním tržišti. Asi nestihnu fotky hned připravit pro web, rozhodně jsou, myslím, dokumentačně zajímavé. Na tržišti se prodává všechno možné - od masa, sýrů, ryb, kávy, mouky až po sklo, porcelán, pneumatiky nebo třeba mobilní telefony.

Vrátil jsem se asi po dvou a půl hodinách, které byly posilující také proto, že jsem se moc nemusel soustředit na to, co kdo říká a vše si překládat.
Ve dvě hodiny bylo promítání filmu v kostele. Otec Grigor zařídil, aby se svezla mládež ze všech možných míst. Kostel byl upraven a na oltářní oponu bylo připevněno plátno - prostěradlo :). Promítal se dvouhodinový film. Od Mojžíše až k průřezu Evangeliem. Byl, myslím, velice zdařilý. I když docela dlouhý - zkrátka Arménský :). Po prmítání už bylo v místnosti, kde se mládež schází nachystané občerstvení. (mimo jiné také z našeho přispění). A tak se jedlo, zpívalo a tancovalo. V půl šesté se skončilo modlitbou a postupně se všichni vytratili...
Večer jsem byl pozván do restaurace s otcem Grigorem, jeho ženou a dětmi, s otcem Narkem, jeho ženou a dětmi a Arciomem, též s rodinou. Bylo to super a docela dlouho do noci :). - Velký zážitek :).

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 8.

  • Pátek 9. března LP 2012 /Sv. Františky Římské, řeholnice/

Dnes ráno nebyla mše svatá na biskupství, neboť v pátek je vždy až v 16:00 s křížovou cestou.
Ráno bylo trochu ve znamení toho, že jsem nic nestíhal. Asi po tom včerejšku. :)
Dopoledne jsem opět strávil objížděním těch nejchudších. Bylo důležité s nimi prohodit vždy pár slov, předat jim nákup, zjistit co potřebují za léky a tak podobně...

Odpoledne, po obědě, mne vzal otec Narek do Aschotsku do místní nemocnice. Tuto nemocnici daroval svatý Otec Jan Pavel II. Arménii v roce 1991. Je to nejlépe vybavená nemocnice široko daleko. A stará se o ní především (po duchovní stránce) Arménská Katolická církev. Každý pátek tu také slaví mši svatou.
Po mši mne provedli po celé nemocnici.
Dnes již musím končit - neboť mne čeká další program...

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den 9.

  • Sobota 10. března /Sv. Jana Ogilve, kněze a mučedníka/

Cesta do Jerevanu
Ráno byla na biskupství mše jako obvykle. Čtení bylo o dobrém Pastýři. Dopoledne jsem mluvil s několika lidmi na biskupství. Bylo to takové klidné dopoledne, akorát jsem do poslední chvíle nevěděl, kdy se bude odjíždět. Do Jerevanu totiž odjížděl především otec Van, který tam jel "zkontrolovat" místní seminář. Po obědě jsme tedy varazili - otec Van, Arciom a já. Z Gyumri do Jerevanu je to asi dvě hodiny. V jerevanu jsem si prohlédl místní seminář, a pak jsem ještě navštívil ta nejznámější místa - totiž Slavný "Monument", od kterého je vidět celý Jerevan, sochu "Mať Armenia" a především památník obětem genocidy. Počasí bylo hezké i když chladné a tak jsem mohl krásně vidět oba vrcholky Araratu - Malý i Velký Ararat. Den to byl poněkud náročný a tak se už víc rozepisovat nebudu. Třeba bude příležitost povyprávět vám více. :)
Děkuji za modlitby a děkuji Bohu, že jsem mohl potkat arménské přátele!


Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás. Svatý Jene Ogilve, oroduj za nás.

Den 10.

  • Neděle 11. března

Dnes ráno jsem si uvědomil, jak mi to tu strašně rychle utíká. Už jsem dávno za polovičkou mé cesty. a pomalu pojedu domů. Ani se mi nechce. V Arménii je opravdu hezky. Dnes ráno byla opět mše svatá na biskupství. Čtení bylo o rozsévači. Moc se mi líbí místní sbor, který velmi hezky při mši zpívá. Místní sbor se skládá asi z dvaceti až pětadvaceti lidí. Vetšinou žen, ale nechybí ani mužské hlasy (asi pět mužů). Je zajímavé, že i ti co při liturgii zpívají - tj. sbor - má své vlastní oblečení - jako ministranti. Jen jiné barvy.
Po první mši jsme se rychle přesunuly na mši druhou do nedaleké vesnice Azatan (tam jsme byli i první neděli). Několik dětí tam při mši bylo přijato do katechumenátu.
Po mši jsme se stavili s několika přáteli na oběd a pak jsme dorazili domů. Byl to trochu náročnější den. A tak jsme byl rád, že byl čas na to si jít odpoledne na chvíli lehnout.
Večer jsme si povídali s Otcem Grigorem, Světlanou a dětmi. Bylo to jako obvykle velice příjemné povídání. Bylo hezké, jak se člověk uvnitř této rodiny nemusel cítit nikterak jako cizí. Bohu díky za takové lidi, Bohu díky za veškerá obdarování, která nám dává! Jen mne trochu mrzí, že už se mi to tolik krátí.


Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás. Svatý Jene Ogilve, oroduj za nás.

Den 11.

  • Pondělí 12. března

Gruzie
Dnes ráno byla opět mše svatá na biskupství. Poté otec Grigor ještě připravil podklady pro další výtisk místního časopisu. Pokud se mi to podaří, pokusím se Vám přinést jedno číslo - ale si si moc nepočtete - leda bychom zavedli ve farnosti kurzy arménštiny :).
Zhruba v půl dvanácté jsme se vydali na cestu do Gruzie. Cesta to není sice až tak daleká, zato místní silnice moc neumožňují rychlou jízdu. Navíc v horách je spousta sněhu. Gyumri se nachází zhruba v nadmořské výšce 1800 - 1900 metrů nad Mořem. Nadmořská výška, kterou jsme překonávali měla něco přes 2200 metrů nad mořem. Na silnicích je sníh pouze uježděný. Jen na některých hlavních tazích je je lehce posypán drtí z místních kamenů. Po krajích vozovky byla umrzlá poměrně vysoká vrstva sněhu (místy bych odhadoval tak metr a půl až skoro dva metry). V okamžiku kdy se zvedl vítr, zahalil nás oblak bílého sněhu. Po téměř dvouhodinové jízdě zasněženou krajinou jsme začali klesat do nížin. Projížděli jsme podél jediné funkční železniční tratě, která vede napříč arménií a končí v Tbilisi (hlavní město Gruzie).
V horách jsme viděli malé vesničky, ke kterým se jen problematicky dostávalo přes vrstvy sněhu. Nicméně bylo vidět, že se tam žije. Osídlení v Arménii není až tak husté. Cestou jsme udělal několik fototgrafií z jedoucího auta. Snad z nich něco bude.
Projížděli jsme také takovou industriální metropolí - Vanadzor. Dnes je již spousta podníků opuštěných. Obrovské tovární haly, které tam stojí, už kolikrát nemají ani okna. Nákladní automobily, těžké těžební stroje, bagry... vše tam stojí evidentně několik let bez používání. Napůl zrezlé... Zlehka depresivní pocity.
Pro znalé díla Julese Verna - Ocelové město - takto podobně jsem si jej vždycky představoval po smrti Profesora Schultzeho. Celkovou atmosféru dokreslovala krajina, která byla celá šedivá, jen místy byly zbytky sněhu. Z vysokých skal by v letním období tryskalo několik pramenů vody - v tomto období ze skal vysely obrovské rampouchy, které se při své bílé barvě vyjímaly na růžovošedých a černých skalách.
Nicméně v tomto městě žije pravděpodobně dost obyvatel. Polovina města leží dole u továrních a těžebních komplexů a druhá polovina je "nahoře" ve skalách. Panelové domy (zhruba podobné Jižnímu Městu v Praze) se zajímavě objevují na vrcholcích skal - hrubým odhadem (nemám moc představivost) 200 - 500 metrů nad spodním městem. Horní a spodní část města je spojena lanovkou - lehce rezavá kabinka, která se vznáší na ocelovém laně nad dolním městem.
Několik kilometrů za Vanadzorem jsme se stavili na oběd. Byl tam autobus s nějakými turisty - pravděpodobně z Itálie. Byly tam s nějakým pravoslavným nebo apoštolským knězem.
Pak následovalo už jen stálé klesání až ke hranicím s Gruzií. Na hranice jsme dojely někdy odpoledne okolo 15-16 hodiny.
A zde nastal první problém. Pro přechod přes hranice je potřeba Vízum. A tak otec Grigor odevzdal svůj pas. Já jsem stál ve frontě hned za ním. A tak si druhá paní vzala pas můj. Ten mi vyřídili poměrně rychle. Nicméně Grigorův pas se stále nevracel. Nakonec si Grigora zavolali a sdělili že nemůže přes hranice. Problémem byly pravděpodobně Íránská či Karabašská víza v jeho pasu. To nevím přesně. Každopádně to dopadlo tak, že řekli, že Grigor nemůže přes hranice. Jenže já už jsem zas přes hranice musel. A tak jsem si prošel hranice, zaplatil vízum a zase se vrátil...
No byl to horor a všichni jsme z toho byly poněkud přešlí.
A tak to zachránila až docela dobrá večeře zpět v Gyumri, kam jsme dorazili okolo 21:00.
No - zaplať Pán Bůh, se nic horšího nestalo :).
A zítra nás čeká druhý pokus... :) .


Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.

Den

  • 12. - Úterý 13. března

Do Gruzie podruhé



Ráno jsme vyrazili o něco dříve. Tentokrát jsme nejeli na biskupství, ale Arciom vysadil Grigora na místní policii. Já jsem jel s Arciomem dál, abychom nabrali benzín u místní benzínky. (Jsou zde dva druhy prodávání benzínu - 1) benzínové pumpy podobné našim, leč o něco starší a 2) stojící auta u silnice s vyloženými kanistry a velkými trychtýři, kteří Vám prodají také jakékoliv množství benzínu.
Pak jsme se vrátili pro Grigora, který měl už vyřízený nový pas. A vyrazili jsme znovu stejnou cestou do Gruzie.
Vynechávám popis všech měst a vesnic, neboť jich bylo více a nastínil jsem Vám je včera. (Navíc si zas tak moc nepamatuji, co jsem psal, a tak by bylo docela dobře možné, že bych se opakoval).
Tentokrát jsem měl trochu obavy já, abych se dostal přes hranice - mohlo by být podezřelé, že jsem byl v Gruzii den předtím a najednou druhý den tam jsem znovu.
Nicméně tentokrát proběhlo vše v pořádku a pohodě. A tak jsme se ocitli v nížině - v Gruzii.
Ráz okolní krajiny se najednou zlehka změnil. Na domech byl znát vliv mnoha dalších kultur.
Takovou zajímavost, se kterou jsem se setkal také při mé poslední cestě do Náhorního Karabachu. Na některých domech byly uvázány červené šátky. A to znamená, že v takovém domě žije, mimo jiné, i dívka ve věku od cca 16. let, která je nezadaná. Je to takové upozornění pro případné nápadníky.
Když jsme projeli několika vesničkami viděli jsme obrovskou zelenou plochu ze které se vztyčovaly malé zelené kopečky na jedné straně jakoby useknuté. Bylo to vojenské letiště. Možná si někteří vzpomenete, jak za minula u nás byly oblasti zvláště v blízkosti Šumavy, kde bylo zakázáno fotografování a kde byly podobné planiny. O pár metrů blíže k Tbilisi, na druhé straně silnice, bylo skoro to samé - akorát tam byly navíc polorozpadlé budovy a ohromné díry v zemi. To bylo původní staré vojenské letiště, které bylo z velké části zničeno ruským bombardováním před necelými 4. lety.
Vypadalo to dost hrozivě. Pro mne, jakožto člověka, který osobně nezažil válku to bylo dost hrozivé.
Do Tbilisi jsme dorazili zhruba okolo 15.hodiny odpoledne. Přivítal nás otec Michael. Velice sympatický mladý kněz. Přivítání bylo velmi srdečné.
Do Tbilisi přišel jako kněz krátce před Rusko-Gruzínským konfliktem. Odpoledne jsme se vydali koupit nějaké drobnosti na rekonstrukci místní fary. Všechno si tu ale dělají samy - kněz a místní věřící.
Na faře zde žije ještě jedna řádová sestřička - jak jsem vyrozuměl pravděpodobně Selesiánka. V takovém hodně sníženém přízemí jsou ještě tři pokoje pro návštěvy a malá oratoř, kde se schází místní arménská mládež. Dělají zde domácí úkoly, učí se o Arménii, mají různé hry a podobně.
Otec Michael je velice milý a otevřený člověk a dělá toho opravdu hodně. Ptal jsem se ho, jestli by také někdy nechtěl zavítat k nám. Říkal, že by rád, ale že je na celou oblast úplně sám a tudíž už se přes čtyři roky nikam nedostal. A tak neví, jestli bude mít možnost přijet. Ale dá-li Bůh, tak i to se podaří.
Večer, když se setmělo mne vzal Arciom na prohlídku starého města Tbilisi. Bylo to něco zajímavého až neuvěřitelného. Přes den je to město tak trochu šedivé. Nicméně v noci se zahalí do spousty světel. Různě nasvícené chrámy,kostely, mosty...
A tak jsem viděl i obrovskou pravoslavnou katedrálu. Monumentální stavba s obrovským prostranstvím před ní. Když se k ní blížíte, dopadá na Vás opravdová velikost Boží. Člověk si najednou opravdu uvědomí, jak je malý. Bylo to něco nádherného.
Večer jsem byl už dost unavený a navíc mi nebylo moc dobře. Byl jsem rád, když jsem si mohl na chvíli zalézt do kaple a pak jít spát. Později jsem si uvědomil, že mi možná také není dobře z té změny počasí a nadmořské výšky. Přeci jen jsme klesli zhruba z 2300 metrů na nějakých 400 metrů nad mořem.

Svatý Bartoloměji, oroduj za nás.
Svatý Prokope, oroduj za nás.
Svatý Jiří, patrone Gruzie, oroduj za nás.

Den 13.

  • Středa 14. března

Gruzie

(cc) 2009 farnost Roztoky - copyleft Creative Commons License - správa webu: Jirka Bubeníček - Valid HTML 4.01 Transitional -